Martin Pluhař

Tyto šablony slouží pro založení "výchovně-vzdělávací" série "Co víte o KHB" o celkovém počtu deseti keší. Šablony nejsou pro zařazení do Havlíčkovy challenge "200 let KHB" povinné, můžete si vytvořit jakoukoliv vlastní sérii o libovolném počtu keší a jakýmkoliv vlastním listingem. Lze je však využít, pokud byste chtěli zachovat stejný nebo podobný design, nebo pokud by se vám prostě jen nechtělo tvořit svůj vlastní. Pokud byste si však nevěděli rady, rádi vám pomůžeme! V tom případě se nebojte dát vědět.-)

[1] DĚTSTVÍ V BOROVÉ

<p><span style="font-family:sans-serif;">V roce 2021 slavíme 200. výročí Karla Havlíčka Borovského (31.10.1821 - 29.7.1856), jednoho z nejvýznamnějších Čechů našich dějin. Karel Havlíček byl novinářem, spisovatelem, satirikem i politikem. Byl jednou z nejangažovanějších osobností revolučních let 1848-1850. Jeho neúprosná kritika rakouského režimu šířená v Národní novinách a později i v časopise Slovan měla významný vliv na české veřejné mínění. Čím víc byl českým národem milován, tím víc byl Rakouským císařstvím nenáviděn. Soudně nařízenou deportací do Brixenu měl Čechům zmizet z očí a ti na něj měli zapomenout. Ale nezapomněli. Jeho pohřeb v roce 1856 se stal protirakouskou manifestací.<br /><br />

Nesmazatelný odkaz nám zanechal i ve svém literárním díle. Epištoly kutnohorské, Obrazy z Rus, Tyrolské elegie, Král Lávra, Křest svatého Vladimíra. Určitě znáte, že? Pro školní čítanky trochu obtížné texty, ale my dospělí bychom jim porozumět měli. A co teprve epigramy, ty krátké a břitké verše? Mnohé z nich nám mají co říct dodnes. Třeba ten úplně nejznámější: <i>"Moje barva červená a bílá, dědictví mé poctivosť a síla!"</i><br /><br />

Série keší <i>"Co víte o KHB"</i> vám při putování za deseti krabičkami s deseti tematickými listingy nabízí možnost ponořit se do problematiky KHB trochu detailněji. A záleží už jen na vás, zda tuto sérii přijmete jako výchovně-vzdělávací ... či jako příjemnou a odpočinkovou procházku ... či jako deset levných bodů. Ať tak nebo tak, vždycky to splní svůj účel.-) A tak se vydejme na cestu slovy KHB: <i>"Směle kupředu!</i>"<br /><br />

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>DĚTSTVÍ V BOROVÉ</strong></span></p></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Havlíčkovo rodiště Borová je malebné městečko pod kostelem svatého Víta v nadmořské výšce 637 m.n.m. Borová své jméno dostala po borových lesích, které byly pro tyto končiny typické. Konečně i ve znaku má lva, který sekerou podetíná borovici. První zmínka o obci je z roku 1289.<br /><br />

Rodný dům Karla Havlíčka zakoupil jeho otec Matěj Havlíček v roce 1817 za 500 zlatých. Dům se ovšem do dnešní doby v původní podobě nedochoval, dvakrát se stal obětí rozsáhlých požárů. Jedna autentická památka na původní dům se však přeci zachovala - vytesaný monogram "MH" do žulového průčelí, jímž se dnes prochází do druhé místnosti domu.<br /><br />

V borovské škole, kam nastoupil Karel Havlíček sotva pětiletý, působil učitel Antonín Línek. Sloužil zde více než 47 let až do roku 1871. Učil celé generace borovských dětí psát, počítat a otvíral jim i jinak cesty do světa poznání. Karel Havlíček se se svým respektem k němu svěřil po léta čtenářům České včely, kterou tehdy redigoval: "Vzpomínám si posud s vřelou vděčností na svého dokonalého učitele na farní škole borovské, který již po mnoho let tamější školu s neúnavnou pilností a s příkladnou pedagogickou schopností spravuje."<br /><br />

Vztah ke svému rodišti zdůraznil Karel Havlíček už jako mladý tím, že si ke svému jménu připojil přídomek Borovský. Jezdíval sem i poté, co se rodina přestěhovala do Německého Brodu - jako chlapec na prázdniny na faru, v roce 1844 při cestě z Ruska a v roce 1855 při návratu z Brixenu, kdy si naposledy prošel místa svého dětství.</span></p></div></div>

[2] DOBA STUDIÍ V NĚMECKÉM BRODĚ A V PRAZE

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>DOBA STUDIÍ V NĚMECKÉM BRODĚ A V PRAZE</strong></span></p>

</div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Rodina Havlíčkových se do Německého Brodu přestěhovala v roce 1832. Osmiletý Karel nastoupil na rok do školy v Jihlavě. Poté přestoupil do Německého Brodu, kde počínaje školním rokem 1832-33 navštěvoval šest let české klasické gymnázium. To bylo proslulé v širokém okolí kvalitou své výuky.<br /><br />

V roce 1840 nastoupil do pražského bohosloveckého semináře - ovlivněný vikářem Janem Brůžkem z Borové byl rozhodnutý stát se knězem: "Nemohu být ničím jiným nežli knězem, ke všemu ostatnímu cítím skoro nelibost a odpor." Brzy se však projevila rozčarovanost ze studií, podmínky byly velmi přísné a seminární režim potlačoval Havlíčkův "sklon k volné diskuzi a nespoutanosti". Není divu, že byl ze studií vyloučen.<br /><br />

Vliv poměrů v Praze Havlíčka motivoval se plně zaměřit na samostudium češtiny a slovanské literatury. Českou společností tehdy hýbala idea slovanské vzájemnosti jako forma obrany české kultury a jazyka proti německému vlivu. Havlíček nechtěl být v tomto směru pozadu. Jemu nejsympatičtější byli Jihoslované a s některými z nich navázal velmi úzké styky. Jakoby našel smysl svého života. S přáteli pořádali sezení, kde měli velikášské obrozenecké plány.</span></p></div></div>

[3] POBYT V RUSKU

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>POBYT V RUSKU</strong></span></p>

</div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Na cestu do Ruska v letech 1842-1844 se Karel Havlíček dostal na základě doporučení opatrovníka univerzitní knihovny Pavla Josefa Šafaříka. Ten mu nabídl práci u svého přítele, univerzitního profesora v Moskvě. Nadšený Havlíček okamžitě přijal. Český národ tehdy viděl v Rusku velkou oporu, ne-li rovnou svého vůdce, proti silně postaveným Němcům a Maďarům, kteří žili na úkor slovanských národů v Habsburské monarchii. Existovala obava, že Němci chtějí Slovany asimilovat a bezpečí existuje pouze v přátelství s jinými Slovany.<br /><br />

Havlíček chvátal konečně se do opěvované země ruské podívat. Neodradilo jej ani oddalování výdeje povolení k vycestování, díky němuž alespoň poznal ve Lvově rodinu Karla Vladislava Zapa. Do Moskvy dorazil počátkem února 1843 a byl ohromen. První měsíce viděl carskou říši Slovanů v zářivých barvách, ale následovalo vystřízlivění. Po zkušenostech s chováním panstva k poddaným jako k otrokům, přetvářkou a povrchností církve a společenské elity se jeho názor v záchranu Ruskem razantně změnil. Když ruský pán nechá žít v bídě svého poddaného, jak asi bude vypadat vztah Ruské země k jiným zemím slovanským? Nakonec mezi ním a jeho ruskými živiteli došlo k roztržce a Havlíček v červenci 1844 opustil zemi. Zkušenosti z této cesty následně sepsal, a vznikly tak dodnes známé Obrazy z Rus.<br /><br />

Havlíčka sice v Rusku mnohé zklamalo, obdivoval však výstavnost Moskvy: "Kdyby bylo možné rozsypat ji, kamennou matičku po celé Evropě, ještě by se z ní dostalo každému městu několik krásných stavení." V Rusku se rodily Havlíčkovy literární plány do budoucna. Své spisovatelské ambice tehdy promítal především do oněch "malých nádobek", jak nazýval epigramy, s nimiž se svěřoval svému příteli Tadeáši Klejzarovi.</span></p></div></div>

[4] REDAKTOREM PRAŽSKÝCH NOVIN

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>REDAKTOREM PRAŽSKÝCH NOVIN</strong></span></p>

</div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Karel Havlíček svoji novinářskou kariéru zahájil jako redaktor Pražských novin, kam ho doporučil František Palacký. Pražské noviny vycházely od osmdesátých let 18. století a až téměř do poloviny 19. století zůstávaly v českém prostředí jediné. Na vydávání novin od ledna 1846 získal právo na šest let Karel Vilém Medau. Pokud měl vydavatel plnit své závazky, musely Pražské noviny vydělávat a aby vydělávaly, musely si získat zájem veřejnosti, přesvědčit publikum, aby je kupovalo a hlavně předplácelo. Vedle ekonomických tlaků musel nový redaktor počítat i s cenzurním řízením.<br /><br />

První číslo "svých" Pražských novin otevřel Karel Havlíček 1. ledna 1846 osobním vyznáním: "Vždy bývala nejvřelejší moje touha, abych co spisovatel přispěti mohl poněkud k zvelebení vlasti své a k poučení i k vyražení svých krajanů." Havlíček jako redaktor prokázal, že je dobře připravený. Rozbouřit veřejné mínění se mu podařilo především programovým textem "Slovan a Čech", jímž otřásl dlouholetými představami české společnosti o slovanské vzájemnosti.</span></p></div></div>

[5] NÁRODNÍ NOVINY

<strong>NĚCO MÁLO K TÉTO SÉRII:</strong><br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]<br /><br />

[*****VLASTNÍ TEXT*****]</span></p></div></div>

<p><span style="font-family:sans-serif;"><strong>NÁRODNÍ NOVINY</strong></span></p>

</div>

<p><span style="font-family:sans-serif;">Revoluce roku 1848 zasáhla téměř celou Evropu a nevyhnula se přirozeně ani habsburské monarchii a českým zemím, které byly její součástí. Změny se promítly do všech sfér života - politických, sociálních, hospodářských i mentálních. Formulovány byly základní občanské požadavky. Živá byla především otázka česko-německá a postoj k velkoněmeckým snahám.<br /><br />

Význam tisku za revoluce mimořádně vzrostl poté, co byla císařským patentem dne 15. března 1848 zrušena cenzura. Karel Havlíček se tehdy ptal: "Kterak budeme užívati svobody, zvyklí jsouce na uzdu cenzurní? Celá Evropa hledí nyní na nás, okážeme-li se hodní svobody, nebudeme-li užívati svobody nerozumně ke ke zlému."<br /><br />

Za nových poměrů Havlíček opustil redakci pražských novin a rozhodl se pro vlastní nezávislé noviny - od 5. dubna 1848 začaly vycházet "Národní noviny". Svůj první text v nich uzavřel výzvou: "Bratří! Směle kupředu! To budiž naše společné heslo! A takový bude i směr těchto Národních Novin."<br />líček věřil i v tak vypjaté době v rozum a potřebu vzdělání, odmítal střety, plédoval pro "revoluce v hlavách, ne zbraněmi" a rovnoprávnost národa, vyzdvihoval ty, "kteří ctí zásadu, že všechna moc pochází od národa". Prostředkem k tomu měla být osobní - občanská - bezúhonnost a zodpovědnost: "O každém, který se vám v politických a veřejných záležitostech za rádce nabízí, hleďte se vždy napřed strany jeho domácího i privátního života přesvědčiti, je-li zachovalý muž. Kdo je ničema, ten také jistě nemíchá se do politiky z poctivých oumyslů."</span></p></div></div>

HTML šablony pro sérii keší (1)